Kdo v tomto nevtipu je dospělý (primární alkoholik, co konzumuje alkohol) a kdo dítě (sekundární alkoholik, co nepije, ale kterému otcovo pití sebralo dětství)?
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2025-07-24
Člověk musí znát o alkoholismu kde co, hlavně tedy jeho stádia.
K tomu pár neúplných poznámek
1) drogová závislost se obecně bere jako komplikující faktor, který nasedá na neurotické obtíže, které dotyčný chtěl právě alkoholem vyřešit. Tedy je třeba napřed odstranit drogy, ale tím se právě otvírá brána pro další psychoterapii a řešení primárních problémů, např. partnerských. Opačný postup je vcelku nefunkční, protože alkohol všechno rozmetá.
Podle Maslowovy hierarchie potřeb vedeme terapii odspoda nahoru - napřed sebezáchranu, pak fyziologii, pak vztahy, pak řád, kariéru, identitu a nakonec nadstavby (krása, zážitky ap). Alkohol jako každá droga je otázka fyziologie, má tedy přednost prakticky před vším, často má přednosti před sebezáchranou. Z toho plyne i klinická poučka: Droga má vždy přednost - jak upozaďuje jiné zájmy člověka, tak v terapii musíme s léčbou závislosti začít.
2) Alkoholismus je vždy nemoc rodiny, ne jednotlivce. Deformuje mysl nejen pijana (primární alkoholismus), ale i jeho nejbližších - například tím, že je slibotechna a ostatní se podle toho musí zařídit (sekundární alkoholismus). Stejně tak mají rodinní příslušníci sklon ovládat chování alkoholika, čímž vlastně alkoholik obhajuje své pití proti celému světu a to se stává součástí jeho identity. Tedy je dobře si uvědomit, že v tom lítají i rodiče alkoholika. Proto je dobře znát jiné příběhy a tedy kontaktovat ty skupiny, které sdružují příbuzné a rodinné příslušníky alkoholiků, např. www.alanon.cz
Kdo v tomto nevtipu je dospělý (primární alkoholik, co konzumuje alkohol) a kdo dítě (sekundární alkoholik, co nepije, ale kterému otcovo pití sebralo dětství)?
3) Nikdo nezná moment, kdy dotyčný překročí hranici mezi zdravým pitím a závislosti. Ani on ani okolí či odborníci. Je tedy třeba se pohybovat v bezpečně, ochranné vzdálenosti od této nebezpečné hranice. Kolem propasti taky nechodíme ve vzdálenosti 10 cm, ale držíme si bezpečný odstup dva metry. Tedy pít pravidelně půl litru vína každý večer je u dospělého muž poskakování na hraně propasti. Bezpečné pití se pohybuje do 4 deci (např. ráno, resp. večer deci ke snídani, resp. k večeri, k obědu dvě deci).
4) U alkoholika je rozhodující množství alkoholu vypitého za jednotku času. Je úplně irelevantní, jestli to pije z psychických či sociálních důvodů, nebo otázka, zda pije tzv. "kvalitní alkohol" ap. Pokud má kdokoli problémy s alkoholem, měl by si dát pozor, aby nepil častěji alkohol než jednou týdne, viz předchozí bod. Z vzor nám mohou sloužit dr. Motejl, ombudsman, nebo americký fyzik Feynman (To nemyslíte vážně pane Feynmane!), jak se vypořádal se svými sklony k pití.
5) Platí další bezpečnostní zásada: Nikdy nepít na žal a v zátěžových situacích. Například na kuráž, rozvodové situaci, při úmrtí, ulevovat si alkoholem na mateřské dovolené ap. To je nejnebezpečnější způsob pití a tedy nejbezpečněji vede k závislosti. Alkohol pijeme jen, když jsme spokojeni až šťastní.
6) U alkoholismu bývají velice často zvýrazněné pocity viny a úzkosti. Tedy je třeba učit dotyčného, jak se s takovými pocity viny pracuje. Odlišovat pocit viny od morální viny. Komunikaci s představovanými, fantazijními autoritami, které mu něco v jeho myslí vyčítají ap. (tzv. fantazijní bestiárium)
7) Alkohol je rozpouštědlo a rozpouští především vůli člověka, ne jeho rozum. Rozum sám sebe chrání před tím, aby viděl hrůzný sebe sama tím, že alkoholismus popírá a vytěsňuje. Tedy alkoholici chodí roky na terapii s nulovým zlepšením - pochopitelně vůle už je rozpuštěná, dotyční nejsou schopni změny, jen žvaní.
8) Alkohol se rád druží s jinými drogami a závislostním chováním. Mezi méně známé zlozvyky patří sebelítostné uvažování. I sebelítost je třeba při terapii vymycovat, jak to jen jde.
Holka odešla, protože už tehdy byl alkoholik, ale pravda není tak slastná jako romantická sebelítost - jsem alkoholik z nešťastné lásky. Tuto pravdu mu ale nemůže říkat terapeut, to mu může říkat jen stejný zkrachovanec jako je on. Proto u alkoholiků je účinná terapie ve skupině, např. Anonymní alkoholici.
Jistě by se našla celá řada terapeutických doporučení, možná je časem budu dodávat.
Čtyřicet nejčastějších znaků alkoholismu podle Dr. Jellinka roztříděných do skupin a s dalšími dodatky
https://www.alkoholik.cz/zavislost/psychika_a_telo/40_priznaku_zavislosti_na_alkoholu_dle_dr_jellinka.html
Příznaky defininující jednotlivá stádia
Okénka (výpadky paměti na dobu v opilosti) s postupnou narůstající frekvencí (definitorický příznak třetí fáze alkoholismu)
Pravidelné ranní doušky
Třesy
Snížení tolerance - lepší snášenlivost, pozdější opití (soupeří, kdo dá víc piv)
Důsledky faktu, že droga nemá záklopku a je to primární zájem dotyčného
Pití nutkavého rázu
Trvalé myšlenky na alkohol (primární úlevný manévr v každé nepohodě)
Konání se točí kolem alkoholu (podřizování zájmů)
Ztráta zájmu o vnější svět
Rozpad a snížená funkčnost těla
Pokles sexuálního pudu
Postižení mentálních schopností (v neurologii to nazýváme alkoholová nebo toxicko-nutritivní poškození mozku neboli cerebropatie)
Alkoholické psychózy a dellirium tremens
Neuropatie (odumírání nervů v nohou, došlapuje na hrany chodidel)
Rozpad vůle
Překotné pití (nekontrolované - „cítím, že se ožeru“)
Změněná kontrola pití (neschopnost přerušit nebo zdržet se pití)
Výskyt prodloužené intoxikace - tzv. tahy
Rozpad sociálního světa
Sociální obtíže narůstají (v práci i doma)
Změna (změny) zaměstnání
Úvahy nebo realizace úniku z dosavadního prostředí
Alkoholická žárlivost (předtucha ztráty partnera či rodiny)
Ztráta dosavadních přátel nebo rozdchod s nimi
Bezdůvodné námitky alkoholika proti členům rodiny
Zanedbání přiměřené výživy
Změny v rodinném prostředí - odcizení (rozvoj sekundárního alkoholismu u rodinných členů)
Hospitalizace pro poruchy na tělesném zdraví
Obranné reakce osobnosti na alkoholismu
Vysvětlování důvodů k pití (tzv. racionalizace a jiné psychické obrany)
Období abstinence vynucené tlakem okolí (dokazují sobě i okolí, že nejsou alkoholici a že mají pití pod kontrolou. To nealkoholici nedělají.)
Změny způsobu pití (k předcházení nepříjemnostem)
Tajné pití (zejména u žen)
Vytváření tajných zásob alkoholu v domově, práci, aj.
Nedefinovatelné úzkosti
Pocity viny a sebenenávist (vina je úzkost a alkohol je anxiolytikum)
Trvalý pocit zkroušenosti, nebo naopak vzniká...
Velikášské chování jako kompenzace strany sebeúcty (obranná reakce na pocity viny)
Vyhýbání se narážkám na alkohol, nebo naopak rozesílání vtipů s alkoholickou tématikou (připadají mu nejvíc vtipné)
Nápadné sebelitování (doprovodné závislostní chování)
Nápadné agresivní chování (často reakce na reálnou či domnělou výtku)
Zhroucení racionalizačních systémů - tzv. debakl (psychické obrany nemají nekonečnou pevnost)
Rozdrobené, rozkouskované, nekonzistentní vnímání reality a ostrůvková paměť
Morální rozklad osobnosti
Etická deteriorace
Styky s morálně deprivovanými osobami
U nižších společenských vrstev pití technického alkoholu (Okena)
Lhaní, ev. i kriminální činy, krádeže.
Inu droga má vždycky přednost...
Odkaz na mé články ohledně závislostí, drog a alkoholu