PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2025-07-10
Právníci hlásají přání, že by lidé si měli být rovni. Fakticky si ale lidé rovni nejsou a to se projeví právě při zneužívání dětí, kdy dospělá autorita má nesmírně větší moc než dítě či žena. Zvláště když se jedná o osobu veřejně činnou, tak děti i obyčejné ženy jsou vůči ní vcelku bezmocné. Všimněte si, kolikrát musel vrchní soud osvobozující rozsudek nad Kulínským zrušit, než se podařilo vynést spravedlivý rozsudek. S nadsázkou a symbolicky můžeme říci, že život Kulínského, Cimického, farářů a podobných autorit má cenu tak 40 zneužitých žen či dětí.
O závadovém chování těchto autorit většinou širší okolí ví - a mlčí. I nad těmi by se měl vynést rozsudek, protože svým mlčením - tzn. porušením oznamovací povinnosti - se na činech Kulínského pasivně spolupodíleli.
Dalším problémem jsou rodiče zneužitých. Na přednáškách říkávám, že přítomné ženy-matky můžeme rozdělit do dvou skupin. Na tu skupinu, která se při zneužití postaví za dítě, a ty, které budou stát za svým manželem, abuzorem dítěte. Mezi oběťmi Kulínského musela platit stejná zákonitost. Mnoho rodičů raději zadupali své vlastní dítě, než aby šli proti panu dirigentovi. Měl jsem klientku, která si postěžovala matce, že ji zneužívá učitel klavíru. Matka jí řekla: "Že se nestydíš, takto si vymýšlet," naložila ji do auta a osobně ji dovezla panu učiteli rovnou pod penis. Pak se divme, že tyto ženy mají nekončící řadu problémů v partnerských vztazích, když se naučily, že nejbližším není možno věřit.
Problém deviantů, česky úchylů, spočívá v tom, že je nebaví normální sex. Oni k sexu potřebují nějakou přidanou hodnotu. Kulínskému také nestačila krásná manželka (čili manželství úchylku nevyléčí), ale potřeboval pravidelný přísun mladého masa. Právě pro tento úchylný sex je typická absence soucitu s obětí, stejně jako fakt, že tito abusoři velmi často bývají v dětství sami oběťmi nejrůznějších forem týrání, zanedbávání a zneužívání. V tomto příběh Kulínského není nijak vyjímečný, a tedy není žádný důvod ho litovat. Litovat bychom měli spíše jeho oběti.
Po Sametové revoluci se naše společnost štěpí - u části narůstá péče o děti až do absurdních rozměrů a stává se v podstatě škodlivou hyperprotektivní výchovou. U druhé části naopak narůstá vůči dětem naprostá lhostejnost a nezájem. Těmto rodičům jsou děti jen přítěží v tom, aby se užívali života. Proto jim rodiče co nejdříve dají mobil do ruky a neustále přemýšlejí, jak by se jich zbavili. Tato druhá skupina podle všeho narůstá a samozřejmě tyto děti rostou jako dříví v lese a jsou lehkými oběťmi nejrůznějšího týrání a zneužívání, protože jsou vyhladovělé po lásce jako Vrchlický: "Pro trochu lásky šel bych světa kraj."
Z emailu známého
Předesílám, že se vůbec Kulinskeho nezastávám. Několik mých spolužaček do Bambini chodilo a byly v tzv. Áčku, tedy mezi nejlepšími. S těmi děvčaty jsme se o tom bavili na střední, tedy někdy v polovině 80tych let. Už tehdy mi spolužačky vyprávěly, jak to tam kosí, zejména na zájezdech. Podle jejich sdělení mu ale ta děvčata lezla do postele sama. Někdy dobrovolně, ale nebývalo výjimkou, že je k tomu motivovali jejich rodiče (především ambiciosní matky). Kolikrát se prý stávalo, že nějaká holka se s pláčem svěřovala kamarádkám, že ji matka doma po zájezdu do Japonska vynadala, že je v patnácti šestnácti úplně neschopná, že nedostala Bohouše do postele.
Na druhou stranu se stalo jedné z těch spolužaček, že za ní večer prioplilý přišel, vyhodil její spolubydlící a začal se po ní sápat. Ona ho velmi rázně odmítla, prý i nějaká facka padla, a Kulínsky z pokoje vypadl. Sice si pak následně asi týden musela vyslechnout pár nechutných narážek, ale z onoho Áčka ji nevyhodil. Možná tam byl i vliv jeho matky, jíž by musel asi vysvětlovat, proč vyhazuje zrovna ji.
Z mého úhlu pohledu platí, že co je v domě, není pro mě, ale na druhou stranu jsem nikdy nebyl v situaci, aby mi mlaďounká děvčata lezla do postele, takže nemohu úplně soudit, jak bych se zachoval. Určitě by měl mít člověk nějaký korektiv, zejména pokud jde o takto mladá děvčata k nímž byl v nadřazeném poměru, nicméně mi jeho soud i následný film přijde spíš daň změnou společenského klimatu. Tu caus jsme nesledoval, na filmu jsem nebyl, protože jsem měl v této věci jasno už od puberty.
Snad Vás můj e-mail moc neobtěžoval, jen jsem měl potřebu se Vámi podělit o svědectví z dob minulých.
JK na to
Právě naopak, děkuji za něj. Dodal celé úvaze pel realističnosti. Kulínský byl řečeno odborně úchyl, deviant, tedy v podstatě zčásti bezcharakterní, ale z části též nemocný člověk, který moc své chování neovládá. Ale ty ambiciózní matky byly ale čisté spolupachatelky, které by měly jít do vězení s Kulínským. Protože jejich dcery nemohly mít odvahu dát abusorovi facku, když za ním stojí sama matka.
Občas na přednáškách říkám málo známý fakt: Psychopatie matky se projeví až na psychopatickém chování jejího syna. To neznamená, že normální matka nemůže mít psychopatického syna, ale že pokud je matka psychopatická, tak její porucha se neprojeví veřejně, o té většina lidí a okolí neví, ale plnou dávku její choroby dostanou děti, z nichž většinou synové to hůře snášejí. Viz třeba osud Eda Kempera. Toho matka - vzorná zaměstnankyně univerzity - přivazovala k topení a nenáviděla ho, protože byl podobný svému otci. Jeho hlavním životním cílem bylo zabít matku, což stálo život asi 27 jiných žen. I zde se psychopatie matky projevila až na něm. Tedy i zcela vnějškově vzorné matky zpěvaček z Bambini di Praga jsou takto neviditelně podepsané pod zneužíváním, kterému mohly a měly zabránit už tím, že řeknou dceři, aby mu dala pořádnou facku. Kdo ví, jaké partnerské problémy pak ty dcery měly v dalším životě.
Kariérní prostituce je stejný problém jako úplatky a korupce, na které je postavená celá Česká republika. Prostě tam, kam se člověk má dostat svou inteligencí, krásným hlasem, dovednostmi či pílí, se dostává pokřivenou cestou korupce či prostituce. Děláme to, vyžadujeme to a divíme se, že je státní kasa prázdná, že Čechy jsou takřka rozvojovou zemí a že tady chcípl pes. Bodejť, už Beverly Sillsová, americká sopranistka, vyzpívala moudro: "Na místa, kam stojí za to jít, nevedou žádné zkratky. There are no shortcuts to any place worth going."
Nášup...
Pokud této kauzy nemáte ještě dost, tak si přečtěte, co jsem o Kulínském napsal roku 2004. Koukám, že se můj názor na něj moc neposunul.