PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2026-04-25
Kolegové v Brně zjistili, že mladé ženy se do vztahů nehrnou a raději zůstávají singles na rozdíl od stejně starých mužů. Teď je na nás, ostatních psycholozích, abychom provedli reflexi tohoto jevu.
Moje žena je učitelka na místní ZŠ, a tak jsme jednou v kuchyni probírali bídu českého školství a z toho nám vyplynul závěr v nadpisu: Ženy dětem dávají lásku, místo aby je vychovávaly. Ukažme si to na příkladu, ať tomu správně rozumíme.
Matka je unavená, vyčerpaná a ze všeho nejvíc si přeje, aby jí někdo pomohl, a ona si mohla trochu oddechnout. To je její představa lásky, tak nechává své děti oddechnout, i když ty to vůbec nepotřebují.
Matka by byla ráda, kdyby jí někdo pomohl s taškami na nákup. To je její představa lásky, tak ty tašky s nákupem táhne sama za děti, protože ona své děti bezpodmínečně miluje.
Matka by byla ráda, aby někdo, kdo jí má rád, přinesl špinavé hrníčky ze stolu. Tak tuto lásku dává svým dětem. Takto akorát nastaví na model máma-služka, která dělá všechno za všechny, protože to je její představa lásky.
Matka dává dětem vše a čeká reciprocitu ve stáří: „Až budu stará, moje opravdu milované děti se postarají o mě.“ Je jasné, že ji čeká jenom zklamání, protože ona děti nevychovávala, jen jim dávala to, co považovala za lásku.
Osobně si myslím, že je to z části internalizovaná představa mateřství v Čechách a dále následek šíření zvulgarizované pozitivní psychologie, která těchto keců o bezpodmínečné lásce plná.
Na přednášce v Táboře Jak si vybrat vysokou školu – přednáška (Presentace) všichni mí kolegové přede mnou vštěpovali studentům do hlavy myšlenku: „Nikdy nedělejte práci, co vás nebaví a nenaplňuje.“ Já jsem byl jediný, který jsem jim říkal nehezkou realitu: „Většina práce, kterou děláme, nás v podstatě nebaví. Až vám moje generace předá tento svět, tak ho budete muset dál udržovat v chodu převážně nepřitažlivou prací: mytím podlah a pisoárů, vyměňováním žárovek, hrabáním sněhu...“ Studenti se prý pak následně ptali učitelů, kdo měl pravdu: „Klimeš, nebo ti druzí?“
Opravdu si dobře rozmyslete, co chcete svým dětem říci
Pokud jim řeknete s láskou: „Nevaž se, odvaž se! Následuj svou žízeň! Nikdy nedělej nic nač nemáš náladu!“ tak počítejte s tím, že tyto děti se ve stáří o vás nepostarají, protože nikdy jim nepřijde nálada na to, aby někomu stárnoucímu utírali zadek.
Překvapuje mě, že na tyto hloupé návody „vyhybejte se práci, která vás nebaví“(*) prakticky nikdo ve veřejném prostoru nereaguje a při tom to je odpověď, proč ženy raději zůstávají singles. Jejich matky jim totiž svou nevýchovou připravily tak zparchantělé partnery, že by s nimi mohl žít jen naprostý zoufalec. Já to slýchávám v poradně prakticky každý den. Ocituji ukázku z emailu klientky, ať je to názorné:
Manžel mi opakovaně říká, že nejlepšími manželkami jsou podle něj „květinářky" a "zdravotní sestřičky". Když jsem se ho zeptala, proč tedy žije s učitelkou, odpověděl mi, že žádná květinářka ani zdravotní sestřička v jeho okolí nebyla volná, ale že to prý nevadí, protože když se "zasnažím", budu stejně dobrá jako ony.
To vypadá zase na nějaký produkt nevýchovy, kterému matka dávala bezpodmínečnou lásku a systematicky ho učila, aby k ženám přistupoval jako k sobě rovným. To on taky dělá, baví se s ní jako s brachy v hospodě. Servítky si nebere. „Je to pravda, tak by si to měla pančelka kurva uvědomit...“
Pančelky a jiné ženy si to samozřejmě dříve nebo později uvědomí a zákonitě přestanou mít chuť žít s tím, co si samy (skrze generaci svých matek) nevychovaly.
Jak již zmíněný výzkum ukázal, většina výchovy je na ženách. Ergo i to, co zde popisuji, mohou dnes reálně změnit jenom ony, protože jejich partneři jsou vychovaní tak, aby se výchově dětí vyhybali. Teprve příští generace dětí bude moci tyto stereotypy změnit a tu budou vychovávat opět převážně ženy. Takže jak si ženy dnes ustelou, tak si si v příští generaci jejich dcery lehnou.
Je proto na čase, aby české ženy důkladně revidovaly svou představu, co to znamená bezpodmínečně milovat své dítě a co to znamená vychovávat dítě, protože jejich intuitivní uchopení slova láska už stačilo vyprodukovat zástupy naprosto zparchantělých synů, o které by ani ony samy neměly žádný zájem, kdyby byly o 30 let mladší. Přesto se o ně v nejrůznějších mamahotelích starají až do smrti – protože rozdávat bezpodmínečnou lásku je jejich osudem i prokletím...
Post scriptum
Ježíš byl pohledný chlap, a tak když ho vedli na popravu, plakaly na ním ženy. Prostě citový soucit (Lk 22, 27):
Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi."
Myšlenka je stejná. Ti, co mě nyní popravují, byli vychováváni stejným stylem, jakým dnes vychováváte své syny, kteří vám teď sedí na klíně. U Židů je to pocit nadřazenosti, přehlížení a tolerování nespravedlnosti, nechota ke kompromisům a spolupráci, utlačování přistěhovalce, tedy stejné vlastnosti, které mají za následek, že kam vejdou, tam mají nepřátele. I dnes, když už mají svou zemi, tak je to stále stejné. Totéž platí i pro české ženy: "Opravdu plačte nad sebou a nad svými dětmi, aby vaše dcery měly muže, které byste jim mohly jen závidět. Vy totiž už je mít nebudete, přesto by je mohly mít ony."